Dobrý den a ahoj všem!

Ráda bych vám v následujících řádcích představila sebe a svoji autorskou činnost. Věřím, že tak lépe nahlédnete do mého autorského světa a pochopíte, proč materiály tvořím tak, jak tvořím. Tak vzhůru do toho! 
Jmenuji se Šárka Borkovcová, primárně jsem učitelkou 1. stupně základní školy, mimoto také pedagožkou předškolního a mimoškolního vzdělávání a autorkou výukových materiálů. V neposlední řadě jsem pak maminkou dvou úžasných malých kluků, kteří jsou mi každý den mou největší inspirací. 

Péče o děti mě zajímala už od útlého věku, kdy jsem doma pod stolem vytvářela z lega domečky pro panenky a hrála jsem si s nimi na rodinu. Když už mi byl stůl malý, zabrala jsem celý obývací pokoj a vytvořila z něj školu - mými prvními žáčky bylo zhruba padesát plyšových kamarádů z mé postele. Když jsem pak já sama nastoupila do školky a školy, pamatuji si, že jsem neustále chtěla pomáhat paní učitelce. Mojí největší radostí bylo, když mi bylo dovoleno smazat a předepsat školní tabuli. Byla jsem z toho v sedmém nebi a přišlo mi to jako nejúžasnější práce na světě! Zhruba v této době jsem potkala i svůj první počítač a zkoušela na něm vytvářet první dokumenty v rámci počítačového kroužku. Pamatuji si, že jsem psala článek o nějakém zvířeti a že jsem to odevzdávala jako poslední, protože jsem byla neustále nespokojená s kvalitou. Chtěla jsem to mít úplně dokonale propracované, a to se nezměnilo dodnes. 
Když se pak v osmé a deváté třídě rozhodovalo, kam dál, bylo díky těmto mým zkušenostem jasno. A tak jsem začala studovat Střední pedagogickou školu v Karlových Varech. Právě toto studium mi úplně otevřelo oči a já zjistila, že učitelství není taková legrace, jak jsem si celou dobu myslela. První dva roky studia pro mě byly neuvěřitelně těžké, chvílemi si moje rodina myslela, že studium ani nedokončím. Zachránily mě praxe. To bylo přesně to, po čem jsem toužila - sama vést malé předškoláčky a školáčky v družině. Na své výstupy jsem si tvořila nejrůznější pomůcky, které jsem pak používala ve výuce. A to byl s největší pravděpodobností začátek mé kreativní autorské cesty. I když jsem si to ještě neuvědomovala a z počátku mi postačily nůžky, lepidlo, různé druhy papírů a kreativního materiálu, později pak počítač, i když jsem na něm zatím uměla psát jenom texty, vkládat obrázky a malovat. Ale už s tímto základem jsem si neskutečně vyhrála a strašně moc mě to bavilo. Že se může tvořit v počítači ještě něco víc? O tom jsem tenkrát neměla ani páru!

Díky těmto úžasným praxím jsem školu nejen úspěšně dodělala, ale zároveň jsem se dostala možnost dva roky vypomáhat v přípravném ročníku v Plzni, což se pro mě stalo asi největším impulsem do dalšího vzdělávání. A tím bylo studium na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kterou jsem úspěšně odpromovala s vyznamenáním v roce 2012. Pětileté studium na univerzitě mě absolutně nadchlo. Ukázalo mi, že primární vzdělávání je přesně to, čemu se chci v budoucnu věnovat. Zde jsem poprvé začala tvořit materiály na počítači v rámci různých semestrálních prací. Některé z nich mě tak zaujaly, že jsem je tvořila i několik hodin v rámci mnoha probdělých nocí. Zprvu byly velmi jednoduché s menším obsahem, ale vždy pečlivé, precizně vytvořené a hlavně didakticky a metodicky správné. A to se nikdy nezměnilo. Je to totiž můj povahový rys, dělat věci pořádně, dát si záležet na tom, co nese mé jméno. A proto u mě nikdy nenajdete stovky různých materiálů pochybné kvality. NE! Každý můj materiál je od samého počátku až do konce primárně vytvořený srdcem. Je v něm vložená celá má duše, všechny moje hodnoty a postoje, má jasný směr i cestu, kterou daného cíle dosáhnete. Proč? Protože to jsem prostě já. A protože mě ten kreativní proces prostě neskutečně baví! 

K tomuhle postoji mi pomohla i moje celoživotní péče o děti. Ve volných chvílích, když jsem měla při studiu čas, dělala jsem au-pair, spoluvedla zájmové kroužky nebo vykonávala funkci praktikantky a vedoucí na táborech. A zde jsem plně začala chápat dětskou mysl a duši. To, jak ti malí špunti přemýšlí, co je pro ně důležité, co mají a nemají rádi, čemu dávají přednost, co je zaujme apod. Právě oni se od samotného počátku stali mými největšími inspiracemi. To se znásobilo, když jsem v pátém ročníku magisterského studia začala učit na své první škole žáky pátého ročníku. Jako začínající učitelka jsem neměla v zásobárně materiálů vůbec, ale vůbec nic. Musela jsem se spoléhat pouze na učebnice, pracovní sešity a jiný podobný materiál. A velmi rychle jsem zjistila, že to není cesta pro mě. Začala jsem tvořit první výukové materiály, které jsem pak zkoušela ve své třídě. Moji páťáci mi pak jasně dávali najevo, co funguje, co nefunguje a jaké materiály jsou do výuky vhodné. Tahle cesta pokus-omyl pro mě byla tou nejlepší autorskou školou na světě. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že se na to vybodnu a že prostě vytáhnu ten pracovní sešit a budeme pracovat jenom v něm. Ale nešlo to. Nějaké moje vnitřní já mi to prostě nedovolilo a bylo neustále nespokojené, pokud jsem do vyučovací hodiny nezařadila alespoň jednu didaktickou aktivitu herního nebo zábavně-výchovného formátu. A pak přišel rok 2012 a já dostala důvěru paní ředitelky založit na naší škole historicky vůbec první přípravný ročník. A jak by řekla manželovo babička, bylo vymalováno. Počítač jsem od té chvíle už nedala z ruky. Začala jsem zkoušet nové programy, postupy, vše si dohledávala a vytvářela od píky sama. Byla to velmi dlouhá a strastiplná cesta. Často mě zachraňoval můj úžasný manžel - softwarový architekt, ke kterému jsem vždy přilétla jak velká voda, že ten křáp zase nefunguje a že to nedělá to, co chci, aby to dělalo. Ale protože jsem odjakživa měla vztah k technice, nevzdala jsem to a posouvala jsem se neustále dál. Teď už si dokážu velkou většinu technických problémů vyřešit sama. A co neumím já, to umí strýček Google :-) (a nebo můj velmi trpělivý muž) 

O tom, že bych mohla být autorkou a veřejně prezentovat a prodávat své výtvory jsem nikdy nesnila. Ani jsem o tom neuvažovala. Nemyslela jsem si, že k tomu mám potřebné kvality. Poprvé mi to prošlo hlavou, když jsem pro svoje prvňáčky vytvořila čtecí karty na doma. Rodiče z nich byli nadšení a chtěli další. O rok později jsem tyto karty vyzkoušela v jiné první třídě a situace se opakovala. Tehdy jsem si říkala, že by nebylo špatné dát jim nějakou pořádnou podobu a vydat je. Jenže přání je jedna věc, realizace druhá. A tak uběhlo několik let, kdy na moje karty nebyl ani čas ani prostor s nimi něco víc vytvářet. A pak nastal rok 2019 a já hledala na internetu nějaký zajímavý materiál do výuky. Narazila jsem na jeden webový portál, který je nabízel, a to nejen ke koupi, ale i k prodeji. A tak jsem si řekla, že to zkusím. Přihlásila jsem se ke všem zákonným povinnostem  a začala jsem prodávat materiály, které jsem měla vytvořené pro své vlastní žáky, pro svoji vlastní třídu. Musela jsem se naučit psát metodiku, popisy a realizaci jednotlivých aktivit krok za krokem. Musela jsem začít přemýšlet nad tím, jak to vytvořit, aby to šlo realizovat i v jiných třídách, jak to popsat, aby to pochopil i někdo jiný než já. Ono se to totiž lehce řekne nahraj materiál a prodávej. Však vy přece víte, co jste si vytvořili a jak se s tím má pracovat. Ale ostatní to neví, a to byl chvíli můj kámen úrazu. I ten jsem ale úspěšně překonala a teď je pro mě veškeré sepisování potřebné dokumentace prostě dalším krokem v tvoření materiálu. A dávám si na něm záležet stejně jako na všem ostatním. 
A to jsem prostě já - zažraná učitelka, milující matka, věčně nespokojená profesionálka, autorka, která nemá ráda, když počítač nefunguje tak, jak ona chce... Ale hlavně jsem neustálou žačkou, která se chce pořád vzdělávat a posouvat dál, která se nebojí vaší zpětné vazby, které záleží na názoru druhých a která si jejich rady bere k srdci a snaží se s nimi něco udělat. Snažím se, aby všechny moje materiály byly perfektně vytvořené, graficky jednoduché, ale přitom zajímavé, pro kupující praktické, funkční, kompletně využité v praxi, jednoduché na realizaci, obohacující nejen žáky, ale i učitelé. Prostě aby když si je koupíte, jste neměli pocit, že to byly vyhozené peníze :-) 
Proto vám všem, kteří si moje materiály kupujete a dáváte mi tak skvělou zpětnou vazbu, z celého srdce děkuji! Děkuji, že mi pomáháte plnit sen a že mě v něm posouváte neustále dál. 
A rada na závěr? Když to miluješ, nevzdávej to!
Šárka